Jako malý chtěl být tajným agentem, nakonec vyhrál vztah k přírodě

Foto: Helena Brunnerová

Čím jsi chtěl být jako malý?

Tajným agentem, závodníkem, vodníkem, Indiana Jonesem nebo třeba alchymistou 😊

Co tě vedlo k výběru právě naší Přírodovědecké fakulty?

Masárna je solidní podnik, který nabízí živé prostředí, fungující jako hodinky. Přírodovědeckou fakultu jsem zvolil kvůli vazbě k přírodě.

Vybral by sis ji znovu?

Jasná páka. Líbí se mi komplex areálu na Kotlářské. Menší starší budovy se stromy podél cest, geoparkem a botanickou zahradou, kde se člověk může na tajňačku v horkých dnech pokropit zahradní hadicí. Nezní to jako sen?

Proč sis vybral zrovna program, který studuješ?

V maturitním ročníku jsem příliš netušil, kam se vydat dále. Vždy mě lákala příroda, takže přírodovědecká fakulta zněla jako jasná volba. Stejně jako programy Aplikovaná a environmentální geologie, a dále navazující studium Rizika a sanace životního prostředí, které s přírodou úzce souvisí. Geologie se tvářila jako obor, kde nebude matematika, což mělo docela slušnou váhu během rozhodování se o oboru. A taky jsem si vzpomněl, že moje maminka měla vždy ráda minerály, dodnes si doplňuje svou sbírku a je na ni patřičně pyšná.

Co se ti na geologii nejvíce líbí?

Lidský faktor. Vyučující. Jsou to přátelští, chytří pohodáři. Studenti. Na geologii se nehlásí moc lidí, což umožňuje vytvoření silné vazby mezi studujícími. Prostě se z nás během studia stala fajn parta. Terénní výjezdy, které byly součástí studia, stmelovaly vztahy a naplňovaly člověka vědomostmi a krásnými zkušenostmi. Z hlediska vzdělávání se pro mne byly právě ty zmiňované výjezdy nejpřínosnější částí studia geologie.

Když se vrátíš zpátky do prváku, jaká pro tebe byla adaptace na nové vysokoškolské prostředí?

Vzpomínám, že jsem to bral jako nový start. Chtěl jsem být seriózním vážným mládencem. No, víš, jak to je. Člověk přirozenost nezapře, takže od začátku to byla děsná hlína :D Ale byl jsem překvapen, jaká dávka zodpovědnosti před člověkem najednou ležela. Jít či nejít na tu přednášku – to je, oč tu běží. Uvař si jídlo, jinak pojdeš. Nebo navštiv menzu a buď milý na paní kuchařku, abys dostal o bramboru navíc. Pohlídej si termíny. Zapisuj si poznámky z přednášek. Běda, jestli zaspíš na cviko… A pak je tu zkouškové. Uf. To jsem se solidně zapotil. Ale ten krásný pocit, když člověk dodělal poslední zkoušku a měl před sebou dny volna, dny svobody, než začne nový semestr, ten byl k nezaplacení.

Jaký předmět na tebe nejvíc zapůsobil a proč?

Nejspíš předmět Geovědní dokumentace území. Byl to vlastně mapovací kurz, ve kterém jsme asi týden a půl chodili po dvojicích po okolí Havlíčkova Brodu a vytvářeli geologickou mapu. Bylo to náročné, ale krásné. Na závěr kurzu jsme všichni dali dohromady zpracované výkresy map a vytvořili tak společnou silou něco moc pěkného. I přesto, že jsme většinou pracovali do pozdního odpoledne, tak jsme stihli spoustu zábavy, která jistě zanechala v srdci každého účastníka pěknou vzpomínku.

Jaké máš plány do budoucna?

Nejreálnějším plánem je zahákovat se v nějaké geologické firmě v Brně a tam dobře odvádět svou práci. Suché, že? Ale to je život. Baví mě focení, tak si mě třeba na fotografických soutěžích všimne nějaký bohatýr a udělá ze mě fotografa dobrodruha. Fotit divokou přírodu, krásu opuštěných kmenů nebo neobvyklé lidi na ulici. Kdyby nic nevyšlo, tak bych šel nejspíš stavět kostely v Africe. Vzhledem ke zkušenostem z brigád ale vím, že práce je všude dost a vždy se nějaká najde, takže Afrika nejspíš nevyjde. Rád bych jednou vlastnil nějaký starší dům, nebo ideálně srub. Praskající dřevo v krbu, milující žena po boku, poletující veselé děti, sázení voňavých květin, výpravy do přírody, svižné řízení a leštění starší japonské káry a vaření guláše. Jop, to je pro mě vize dokonalé budoucnosti. Ovšem jedna věc jsou plány, druhá realita. Takže když to nebude guláš, ale bramboračka, tak to taky nějak přežiju.

Co bys vzkázal studentům, kteří se právě rozhodují, jakou vysokou školu zvolit?

No stress. Zkus si říct, co tě alespoň trochu baví, nebo zajímá, a podle toho vybírej obor. Nikde není jen to, co si člověk přeje. Všude se najdou předměty, které tě nebudou bavit. Ty ale nejsou velkou překážkou, takže je lepší se soustředit na tu pozitivní stránku toho, co člověka baví. Já během maturity věděl prd, jakej obor si vybrat. Během prohlížení všech možných oborů jsem zaznamenal, že geologie se ochomýtá okolo přírody, tak jsem to zkusil. A volba to byla víc než správná.