Absolvent Přírodovědecké fakulty MU, který již více než 15 let působí jako lektor na Oddělení genetiky a molekulární biologie, se od února letošního roku stal proděkanem pro pregraduální studium. Ve své nové roli využije nejen zkušenosti, jež získal jako člen Akademického senátu Masarykovy univerzity i fakultního akademického senátu, kterému také předsedal, ale i z aktivní práce v řadě komisí nebo v Radě vysokých škol. O své zkušenosti i další vize do budoucna se podělil v následujícím rozhovoru.
Už jste se stihl zorientovat v tom, co všechno agenda proděkana obnáší?
Agendu jsem přebíral v době, kdy končilo zkouškového období a začínal nový semestr. Prvních sto dnů ve funkci tak bylo velmi hektických, byl to pro mě náraz, protože toho bylo opravdu hodně.
Kdo byl ve funkci vaším předchůdcem?
Celou agendu pregraduálního studia jsem převzal po Zdeňkovi Bochníčkovi, který je nově proděkanem pro učitelské programy. Ale není to tak, že on by se teď staral o studenty učitelských programů a já o ty ostatní. Mám na starosti všechny pregraduální studenty. Kolega Bochníček se zaměří na to, jakým způsobem posunout učitelské studium dál, jak ho rozvíjet a zatraktivnit.
Co všechno péče o pregraduální studenty zahrnuje?
V první řadě je to starost o veškerou administrativu spojenou se studiem, od běžných žádostí, například o uznání předmětů, až po řešení speciálních situací a potřeb, jako je povolování mimořádných termínů zkoušek, dodatečných zápisů předmětů apod. Je to administrativa, která je nezbytná. Další role, organizační a koordinační, se týká činnosti pedagogické komise, rozvrhové komise nebo komise pro přijímací řízení a koordinace celého studijního oddělení. Třetí oblast pak zahrnuje přípravu a předkládání předpisů, které souvisí se studiem, akademickému senátu.
Předkladatelem vnitřních předpisů senátu je ale děkan.
Ano, překladatelem je děkan. Jde o svěřenou kompetenci, což znamená, že my to připravíme, projednáme na kolegiu děkana, a pokud se s tím děkan ztotožní, tak to předkládá na senát.
Byl jste dlouho členem akademického senátu a fakultnímu jste dokonce předsedal. Vnímáte to jako výhodou pro výkon funkce proděkana?
Určitě ano. Díky této zkušenosti si dovedu představit, jaké informace senátor potřebuje. Znám schvalovací procesy a snažím se připravit materiály tak, aby průběh projednávání a schvalování byl hladký, aby senátoři dostali předem jasná a srozumitelná zdůvodnění pro to, jaké změny chceme udělat a proč.
V roli proděkana jste ale přece jen na druhé straně barikády. Jak vnímáte tento přechod?
Je to přechod na druhou stranu, ale ne tak zásadní. Ať už jsem byl řadový senátor, nebo předseda, dělal jsem to proto, že mě ta práce bavila. Těšilo mě, že se mohu podílet na chodu fakulty a v dobrém smyslu i ovlivňovat, kam se vyvíjí. A v tom se toho zas tak moc nezměnilo. Dělám to sice ze druhé strany barikády, ale ze stejného důvodu a se stejným potěšením a nasazením. Dovedu se vžít do potřeb a myšlení senátorů, a to by mohla být výhoda.
Funkci předsedy fakultního senátu jste zastával víc než rok. Můžete to zhodnotit?
To se těžko hodnotí. Funkce předsedy jsem se ujal na podzim 2020, kdy kvůli proticovidovým opatřením vše běželo pouze online. Ale i v těchto obtížných a složitých podmínkách senát zvládal schválit potřebné vnitřní předpisy i rozpočet a zvládl i ten nejdůležitější úkol, což byla volba děkana. Velký dík za to patří komisi pro volbu děkana a její předsedkyni Zuzaně Došlé. Přes všechny komplikace to proběhlo hladce, děkan byl zvolen už v prvním kole.
Lze tyto zkušenosti využít i do budoucna?
Podařilo se mi zavést možnost hybridního jednání senátu, což je výhodné nejen, když je někdo v karanténě, ale i v situacích, kdy jsou studenti a zaměstnanci studijně nebo pracovně v zahraničí. Nyní se mohou kdykoliv připojit a vykonávat mandát, dokonce mohou i na dálku hlasovat.
Jaké jsou vaše priority ve funkci proděkana?
Chtěl bych posílit komunikaci s pedagogickými zástupci i s pedagogickou komisí. Uvažujeme o zavedení ceny děkana pro nejlepšího pedagoga, kterou by bylo možné ocenit na úrovni fakulty ty, kteří se v univerzitní anketě umístí na druhém či třetím místě a ocenění by si tak jistě zasloužili, avšak na cenu rektora, která se uděluje napříč celou univerzitou jen ve třech oblastech, tak nedosáhnou. Od začátku se také snažím řešit otázku rostoucího počtu studentů, kteří jsou přijati, avšak ke studiu se vůbec nezapíšou nebo ho po prvních týdnech zanechají.
Co se s tím dá dělat?
Možná to bylo kvůli covidu a kvůli tomu, jak za epidemických opatření vypadaly přijímačky. Ale i tak bych chtěl, aby se nám zapisovalo více studentů než doposud a aby neutíkali předčasně. Jde o to s nimi dobře pracovat, snažit se je zaujmout ideálně nějakým osobnějším přístupem. V této oblasti budu spolupracovat s proděkankou Hanou Svatoňovou, která se toho ujala z pohledu PR velmi iniciativně. Věřím, že pokud se nám podaří to podpořit cestou PR i přes pedagogické zástupce a garanty programů, měli bychom díky osobnějšímu přístupu dokázat navýšit počty zapsaných studentů i těch, co setrvají.
Pocítí změnu na pozici proděkana i studenti?
Vlastně doufám, že nepocítí. Pokud něco funguje, není rozumné to měnit. A pokud to funguje dobře, neměla by se projevit ani změna v osobě, která funkci vykonává. Budu se tedy snažit, aby bylo vše fungující tak, jak byli studenti zvyklí. Při přebírání funkce jsem měl to štěstí, že jsem mohl mnoho věcí probrat se svým předchůdcem. Mile mě překvapilo i to, jak dobře pracuje studijní oddělení v čele s jeho vedoucí Marcelou Korčekovou, která je ve všem výborně zorientovaná.
Budete mít při výkonu funkce proděkana ještě čas učit?
Výuka je moje srdcová záležitost. Nechci omezovat přednášky, ale omezím počet seminárních skupin a cvičení, která zredukuji na polovinu a předám svým mladším kolegům.
Bez výuky bych se ale neobešel.
Jste absolventem naší fakulty. Můžete srovnat jaké to bylo studovat za vás a dnes?
Jsem hrdý absolvent a k fakultě a univerzitě mám vřelý vztah. Ale pravdou je, že se změnilo hodně. Obrovskou změnou ve srovnání s rokem 1997, kdy jsem já končil svá magisterská studia, je už existence samotného kampusu a jeho moderně vybavené posluchárny a laboratoře. Když já jsem psal diplomku, tak jsme měli laboratoře na chodbách na Kotlářské.
Další velikou změnou je informační systém. My jsme si museli všechno oběhat, pro rozvrh jsme si chodili k velkým tabulím na děkanát, zapisovali se do cvičení a na zkoušky na papíry umístěné na dveřích. Když to chtěl člověk změnit, musel osobně přijít na fakultu. A dnešní interaktivní osnovy, to je úplná nádhera. Za nás bylo množství studijních materiálů omezené, dnes jsou možnosti téměř neomezené. Sám bych chtěl v dnešní době studovat.
Děkuji Vám za rozhovor.
Tereza Fojtová
Studovala umělecké gymnázium, na Lékařské fakultě se věnuje výzkumu vývoje a regenerace zubů a prvním rokem studuje bakalářský program Životní prostředí a zdraví v centru RECETOX. Klára Cigošová rozpětím svých zájmů bourá nejeden stereotyp. Jako člověk s uměleckou duší, vhledem do právních otázek, antropologickým...
Fylogeneze a diverzita řas a hub, tak zní název předmětu, který mimo jiné vynesl Barboře Chattové Cenu rektora MU pro vynikající pedagogy. Ocenění jí však nepřinesly odborné znalosti, ale spíše lidský přístup ke studujícím.
