Prestiž učitelské profese se podle proděkana pro učitelské programy naší fakulty Zdeňka Bochníčka zlepší ve chvíli, kdy bude mezi učiteli převaha takových, na které budou studenti a žáci celý život v dobrém vzpomínat. Proděkan Bochníček, který se věnuje výuce fyziky pro studenty fyziky i nefyzikálních programů, mezi takové patří. Už dvakrát získal univerzitní cenu pro vynikající pedagogy a také cenu ministra školství. Jaké výzvy stojí podle něj před učitelskými programy?
Od letošního jara zastáváte funkci proděkana pro učitelské programy, před tím jste byl proděkanem pro studium. Co nová agenda obnáší?
Moje nová role je více koncepční. V oblasti vzdělávání učitelů se připravuje řada reforem, které se dotknou například pedagogických praxí. Bude se schvalovat novela zákona o pedagogických pracovnících, kterou chystá vláda. Jako proděkan se na ministerstvu školství účastním jednání o podobě chystaných reforem. Návrhy také debatujeme s garanty učitelských studijních programů na společné programové radě, kde se snažíme studium učitelství posunout směrem, který je žádoucí.
Jaké reformy ministerstvo školství chystá a co jimi chce dosáhnout?
Reformy míří zejména do dvou oblastí: Za prvé je to formulace tzv. kompetenčního rámce absolventa učitelského studia, což by mělo více či méně sjednotit požadavky kladené na absolventy různých škol či kurzů. Za druhé reforma míří na pedagogické praxe s cílem jejich zkvalitnění cestou většího dohledu na tzv. provázející učitele na středních či základních školách.
Ještě před epidemií Covidu nechalo ministerstvo školství na českých základních a středních školách zpracovat rozsáhlý průzkum, který potvrdil dřívější obavy, že zvlášť v některých aprobacích hrozí nedostatek učitelů. Jsou to takzvané deficitní aprobace, jejichž výuku ministerstvo začalo podporovat i finančně. Na naší fakultě se týká prakticky všech učitelských programů s výjimkou geografie. Situace je skutečně vážná a domnívám se, že žádné dostatečně rychlé řešení neexistuje.
Řeší nedostatek učitelů některých předmětů také chystaná novela zákona o pedagogických pracovnících?
Novela rozšiřuje možnosti, jak získat učitelskou kvalifikaci jiným způsobem než absolvováním magisterského učitelského studia na vysoké škole. Toto opatření může skutečně problém nedostatku učitelů zmírnit, ale my to sledujeme spíše s obavami. Nelze si moc dobře představit, že v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků bude možné zajistit například kvalitní výuku oborových didaktik včetně přírodovědných laboratoří a praktik školních pokusů. Dle novely navíc získá kvalifikaci středoškolského učitele i absolvent učitelství pro druhý stupeň základní školy a nám tak vzniká nová konkurence v podobě studijních programů na pedagogických fakultách.
Jak přilákat dostatečný počet uchazečů na učitelské programy, o něž už teď není v řadě kombinací zájem?
Pravda je, že učitelské povolání v současnosti moc netáhne, a to nemá jednoduché řešení. O zlepšení propagace se snažíme už dlouho. V rámci dnů otevřených dveří jsme například zavedli speciální sekci pro učitelské studijní programy, na které vystupují také naši současní studenti učitelských programů. Věříme, že dokáží lépe oslovit a zaujmout své vrstevníky. I pro mne bylo velmi milé a působivé poslouchat, jak hezky o studiu učitelství mluví a jak si cení učitelské profese.
V čem jsou hlavní výhody učitelského povolání?
Práce v prostředí mladých lidí je povznášející a omlazující. Já sám se pořád necítím až tak starý, přestože věkem jsem od svých studentů už poměrně daleko. Práce s mladými lidmi je něco, co život naplní. V dnešní době je to navíc značná sociální jistota. Učitel přírodních věd určitě nebude mít problém sehnat si místo. Dokonce si bude moci vybírat, kam půjde. Učitelství je tedy krásné povolání s jistotou uplatnění na trhu práce a s relativně slušným platem.
Vědí to mladí lidé? Co bychom měli změnit z úrovně fakulty, aby o učitelství tako uvažovali?
Prvním krokem je nepochybně propagace studia učitelství mezi středoškolskými žáky, ideálně s využitím našich vlastních studentů. Například tak jako na výše zmíněném dni otevřených dveří. A zde na fakultě bychom se měli více soustředit na ty studenty učitelství, pro které je primární motivace být učitelem. Právě takto motivovaní uchazeči a studenti s vyšší pravděpodobností studium dokončí a po absolvování nastoupí do učitelské profese. Samozřejmě nesmíme zapomínat ani na ty, kteří se během odborného studia rozhodnout doplnit si učitelskou kvalifikaci, byť jen v jedné aprobaci. Není jich mnoho, ale při celkově malém počtu studentů učitelství to není zanedbatelné.
Měli bychom dát studentům učitelských studijních programů od samého počátku jejich bakalářského studia jasně najevo, že si jich a jejich budoucí práce velmi vážíme, že nejsou ve vztahu ke studentům odborných programů méněcenní. Měli bychom jim také umožnit si na učitelství sáhnout už na začátku studia. Chtěli bychom, aby bakalářské studium obsahovalo více předmětů a kurzů s těsnou vazbou na učitelství. Zdá se, že model, kdy se budoucí učitel nejprve seznámí s vědním oborem, a teprve pak se učí, jak tyto poznatky dál učit, v řadě případů nefunguje. Znám případy, kdy tento přístup studenty s počátečním nadšením pro učitelství spíše zklamal a demotivoval. Ztrácíme tak ty, o které by nám mělo jít nejvíce.
Nebude pak ale takové studium příliš těžké zvláště v případě kombinací některých náročných předmětů?
Ono už je náročné. Proto bychom měli zvážit, zda trochu ubrat v požadované odbornosti u jednotlivých vědních oborů, aby zůstal prostor i na jiné důležité věci. Podívat se na to, zda odborné části studia nejsou předimenzované. A od počátku vést odborné studium v kontaktu s učitelstvím. Uvažujeme například o tom, jak vést výuku základních teoretických předmětů, aby se přitom neztrácel kontakt se středoškolským učivem.
Lze to vůbec všechno vtěsnat do tříletého bakaláře a dvouletého navazujícího magistra?
Diskutujeme i možnost nabídky pětiletého magisterského učitelského studijního programu. Tato varianta aktuálně naráží na problém návaznosti studia na výuku předmětů a aprobací, které jsou zajišťovanými dalšími fakultami. Pětileté studium s sebou přináší výhody i nevýhody. Jednou z výhod pětiletého magisterského studia je například to, že by studenti v první třech letech měli více času, protože by odpadla povinnost bakalářské práce a státnic. Bylo by možné si rozvrhnout studijní plán volněji a například snáze najít okno pro zahraniční pobyt. Uchazeči by mohli vnímat větší jistotu, že v případě přijetí a následného plnění studijních povinnosti se skutečně stanou učiteli pro střední školy. Nemuseli by dělat další přijímací zkoušky do navazujícího magisterského studia. Z ankety víme, že by tuto možnost studenti uvítali.
Vy sám máte s výukou bohaté zkušenosti, dvakrát jste získal Cenu rektora pro vynikající pedagogy a také cenu ministra školství za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole. Jaký je Váš návod na to stát se dobrým učitelem?
Žádný jednoduchý návod nemám. V prvé řadě to musí člověka bavit a musí mít rád obor, který učí. Studenti totiž velmi dobře vycítí, zda děláte to, co vás těší. Také je důležité mít rád samotné studenty a nepohrdat jimi za to, že něco ještě neví a neznají. Když vidím, že studentům většinově něco nejde, snažím se uzpůsobit výuku tak, abych se na to více zaměřil. Snažím se řídit rčením, že nejhorší učitel není ten, který nic nenaučí, ale ten, který svým přístupem předmět žákům zprotiví nebo otráví.
Jak jste se Vy sám ke studiu fyziky dostal?
Mě fyzika přirozeně bavila a vlastně mi zbyla po eliminaci toho, čemu jsem se věnovat nechtěl. Hůř se učím velké množství informací nazpaměť a fyzika mi umožnila spíše nad vztahy přemýšlet a snažit se jevy a zákonitosti mezi nimi pochopit. O tom, že bych fyziku učil jsem původně neuvažoval. Už od 8. třídy na základní škole jsem ale fyziku i matematiku doučoval. A to i poté, co jsem vystudoval, byl ženatý a měl děti, pořád k nám chodili studenti na doučování. Bavilo mne vymýšlet, jak vysvětlovat jevy, jak to říci jinak, jak najít analogii, aby to doučovaný pochopil. Když se na fakultě, kde jsem působil jako vědecký pracovník, uvolnilo učitelské místo, rád jsem toho využil.
Hana Svatoňová, absolventka učitelství matematiky a zeměpisu na naší fakultě, která se dále specializovala na kartografii, geoinformatiku či dálkový průzkum Země, zastává od jara letošního roku ve vedení naší Přírodovědecké fakulty roli proděkanky pro vnější vztahy, komunikaci a marketing.
Absolvent Přírodovědecké fakulty MU, který již více než 15 let působí jako lektor na Oddělení genetiky a molekulární biologie, se od února letošního roku stal proděkanem pro pregraduální studium. O své zkušenosti i další vize do budoucna se podělil v následujícím rozhovoru.
